ISSN 1802-0488
 

Vítejte na stránkách věnovaných historii Uherského království a rodu Lány

   www.uhersko.com

Všechna práva vyhrazena ISSN 1802-0488

     Doposud nejobsáhlejší rodinná kronika rodu Lány Theodor A. Lányi Dr., A Lányi Nemzetség, okmányai és hagyományai (Rodina Lány, dokumenty a tradice) z r. 1936 má obsahovat na 17 listů erbových kreseb. Jelikož se mi ji zatím nepodařilo zhlédnout, po letech pátrání v archivních materiálech a odborných publikacích Vám mohu přiblížit pouze 6 doložených erbů a jejich různé výtvarné ztvárnění. Doposavad jsem zde zveřejnil starší kresby erbů z r. 1666 a 1696, které nám byly známé jak popisem, tak i vyobrazením. Erb z r. 1609 je znám svým popisem, ale doposud jsem neměl možnost spatřit jeho původní výtvarné ztvárnění a pouze jsem zde uveřejnil jeho rekonstrukci. Nyní Vám mohu ukázat i tento erb, jak je vyobrazen, avšak nepřesně, v J. Siebmacher's grosses und allgemaines Wappenbuch - G. von Csergheö, Der Adel von Ungarn samt den Nebenländern der St. Stephanskrone, Nürenberg 1893, i jeho rekonstrukci dle správného blasonu podle J. Novák, Rodové erby na Slovensku I., Martin 1980. Dále zde uvádím erb linie Lány-Mészáros udělený králem Rudolfem II. v Praze r. 1579, erb z r. 1715, který je velmi podobný erbu z r. 1696 a erb rodové linie Lányi de Kis-Szántó. Jako pomůcku zde uvádím i pár hesel z heraldiky pro ty, kteří by popisům a významu některých slov nerozuměli - viz. níže.

Erb z r. 1609 Lány-Turčanský (Török, Turocensis)

     Erb Eliáše a Daniela Lány je všeobecně známý. Přesto je zajímavostí, že starší literatura (I. Nagy, Magyarország családai, Pest 1860 nebo Siebmacher - Der Adel von Ungarn, 1893) popisovala erb chybně: štít polcený, v pravém červeném poli na zeleném trojvrší stojí bílí jeřáb, jenž v pravé pozdvihnuté noze kámen drží. V levém modrém poli se nachází bílé zvlněné břevno. Jen připomínám, že v heraldice se erb-tedy pravá a levá strana popisuje z pohledu držitele-majitele šítu! – viz. níže. Klenotem je jeřáb ze štítu. Přikryvadla měla být modro-stříbrná a červeno-stříbrná. Podle pečetí, které ale Eliáš používal byl však erb takovýto: polcený štít, v pravém červeném poli nestojí jeřáb na trojvrší, v levém modrém poli je nad zvlněným břevnem ještě zlatá kotva. Klenotem je jeřáb ze štítu a přikryvadla jsou modro-zlatá a červeno-stříbrná. Erb a nobilitační listinu vydal 22. 11. 1609 král Matyáš II. v Prešpurku (Bratislavě). Veřejně ho vyhlásili v Turci r. 1614. Je otázkou, proč starší literatura uváděla chybný štít. Nicméně správný erb i s kotvou lépe pasuje k jeho majitelům, neboť Eliáš Lány byl evangelický biskup – superintendent a jeho bratr Daniel byl rovněž duchovním a učitelem. Kotva přitom symbolizuje stálost a pevnost ve víře. Rovněž i takto erb odpovídá později uděleným erbům příbuzným v r. 1696 a 1715. Zajímavostí pak je i chybně popsaný erb Eliáše a Daniela v Rodinné kronice od JUDr. Emila Pavla Lányho z r. 1946. Zde je uvedeno, že v erbu měl hořící-plápolající srdce a v něm kříž s hadem. Muselo dojít pouze k zámince pečetě z období před udělením nobilitační listiny a nově získaného erbu. Na pečeti před r. 1609 totiž Eliáš používal srdce (nebo hořící srdce?) ze kterého vyrůstal latinský kříž.

1)        2)     3)

Na obrázku 1) je vyobrazen nesprávný erb jak ho uvádí např. Siebmacher - Der Adel von Ungarn, 1893.

Na obrázku 2) je vyobrazen správný erb jak ho uvádí např. J. Novák, Rodové erby na Slovensku I., Martin 1980.

Obrázek 3) barevná varianta erbu z r. 1609.

Pečeť Eliáše Lányho zpřed obdržení armálesu z r. 1608. Ve středu okrouhlého pole je ze srdce vyrůstající latinský kříž, po jeho stranách jsou iniciály vlastníka E. L. Pečeť má i nápis, který obsahuje Eliášovo heslo: "Amor meus crucifix-us est" (Mou láskou je ukřižovaný). Popis pečeti je uveřejněn v: J. Novák, Rodové erby na Slovensku I., Martin 1980.

Erb z r. 1696

     Tento erb, který obdržel 14. 5. 1696 Jan a Pavel Lány společně s manželkami na věčné časy i pro veškeré potomky obého pohlaví, které z milosti Boží napotom se zrodí, je rovněž veřejně známý. Štít je rozdělen na tři části, dělený, shora polcený. Spodní jeho část barvy blankytné, stříbrným pletivem jest provlečena. Ve svrchní pravé části barvy červené, zlatá kotva s křížem vzhůru mířícím se nachází. V levé části barvy temné (černé), celý jeřáb podle přirozenosti vypodobněný se spatřuje, jenžto na levé noze stojí, v pravé pak, poněkud pozdvižené, kamének drží. Na štítu vojenská helmice mřežovaná nebo otevřená položena jest, ozdobená královským diadémem, jenžto druhého jeřába nese, který taktéž stojí, pravou nohou kamének drže, a mezi dvěma dvojicemi z jedné strany černých orlích křídel, z druhé pak červených per pštrosích se tyčí, jinak ve všem spodním jsa podoben. Přikryvadla jsou červeno-stříbrná a modro-zlatá.

     Přesto i zde se vyskytla jedna nejasnost v souvislosti se správným latinským překladem a tím pádem i blasonem klenotu..."alteram gruem, aeque insistentem, pedumque dextrum lapillum tenentem, ac inter binas, hinc nigras Aquilinas Alas, ilinc autem Strucionis rubras plumas..."  jak je psáno v nobilitační listině z r. 1696. Je totiž zajímavé, že Siebmacher – Der Adel von Ungarn uvádí červené pštrosí pero a černé orlí křídlo prohozené, než jak ho doposud známe. Pravdou je, že i odborníci na heraldiku se přiklonili spíše k tomuto zobrazení – tedy vpravo orlí křídlo a vlevo pštrosí pero. Naopak erb uveřejněný v Rodinné kronice má vlevo orlí křídlo a vpravo pštrosí pero – tak jak ho běžně známe a doposud užíváme. Toto zobrazení nám rovněž potvrzuje paradoxně opět Siebmacher, ale tentokrát Heinrich von Kadich, dann C. Blažek, Der Mährische Adel, Nürenberg 1899, který uvedl Lányovce po jejich příchodu na Moravu a do Čech již mezi moravskou šlechtu. Uvádí zde, že tato rodina Lányi (Lány) pochází ze spišské župy a obdržela 14. 5. 1696 uherský šlechtický erb. Sídlo má v Ratiboři u Vsetína na Moravě. Štít je rozdělený a rozpolcený na červené, černé a modré pole. Do 1. pole jako kůl stojící zlatá kotva je vložena, v 2. poli ostražitý jeřáb se nachází, 3. pole je stříbrnou mříží pokryto. Klenotem je mezi červeným pštrosím perem a černým křídlem jeřáb. Přikryvadla jsou červeno-stříbrná a modro-zlatá. Je však všeobecně známé, že v tomto největším a nejznámějším heraldickém díle se nachází i mnoho chyb – viz. erb z r. 1609 výše. Proto nemůžeme vždy pokládat popis a zobrazení erbu v Siebmacherovi za stoprocentní pravdu.

Přepis armální (nobilitační) listiny z r. 1696 udělené Janovi a Pavlovi Lány z  E. P. Lány JUDr., Rodinná kronika, Liberec 1946.

1) 2) 3)

Na obrázku 1) erb jak ho uvádí E. P. Lány JUDr., Rodinná kronika, Liberec 1946.

Na obrázku 2) erb jak ho uvádí Siebmacher - Der Mährische Adel, Nürenberg 1899,

Na obrázku 3) erb jak ho uvádí Siebmacher - Der Adel von Ungarn, 1893.

Barevná provedení erbu z r. 1696.

Erb z r. 1715

     Popis a vyobrazení tohoto erbu bylo i pro mě příjemnou novinkou. Z Rodinné kroniky víme, že již v r. 1659 měl získat Antonín I. Lány (cca 1627-?) šlechtický erbovní list, který však se za povstání Imricha Tökölyho ztratil. Proto požádal jeho syn Urban Lány (cca 1654-?) jménem i svých bratrů Jakuba (1646-?) a Antonína II. (cca 1644-?) o vydání nového potvrzení šlechtictví. Díky tomu 20. 6. 1715 obdrželi ve Vídni nový šlechtický erb. Veřejně byl vyhlášen 7. 1. 1716 v Šajavském Gemeru. Při soupisu šlechty v r. 1732 se měl Antonín II. prokázat tímto šlechtictvím. Zajímavostí je i to, že Antonín II. Lány byl otcem Jana a Pavla Lány - viz. výše, kteří pro sebe a své potomky byli povýšeni do šlechtického stavu dědičně již r. 1696, tedy 19 let před udělením erbovního listu jejich otci. Zda obdržení tohoto erbu pro Lányovce bylo opravdu tak, jak nám přibližuje Rodinná kronika, je otázkou. Avšak bez pochyby nabyvatelé tohoto šlechtictví a erbu byli blízce spřízněni s nabyvateli z r. 1696. To je patrné i z udělení velmi podobného erbu. Ten popisuje Siebmacher – Der Adel von Ungarn takto: štít jest rovněž na tři části rozdělen. V 1. modrém poli se zlatá kotva nachází, ve 2. zlatém poli jest bílí jeřáb, jenž v pravé pozdvihnuté noze kámen drží, ve 3. spodním modrém poli stříbrná mříž je. Klenotem je mezi červeným pštrosím perem a křídlem jeřáb. Přikryvadla jsou již tradičně modro-zlatá a červeno-stříbrná. Siebmacher – Der Adel von Ungarn rovněž uvádí, že erbovní list byl udělen Urbanovi Lánymu králem Karlem III. 20. 5. 1715 a vyhlášen v Šajavském Gemeru v lednu r. 1716.

Na obrázcích erb jak ho uvádí Siebmacher - Der Adel von Ungarn, 1893. 

Erb z r. 1666 Lány-Jacoby

     Někdy psáno také jako Jacoby-Lány či Jacoby aliter Lány. Tento erb je všeobecně známý. Erbovní list vydal král Leopold I. 17. 12. 1666 ve Vídni Martinovi Lánymu-Jacoby (1626?-1669) a jeho manželce Alžbětě Ulmützerové jakožto i veškerým potomkům. Vyhlášen byl 10. února/března 1667 v Levoči. V r. 1773 bylo vydáno potvrzení šlechtictví Jakubovi, Samuelovi a Martinovi Lányi-Jacoby a také bylo potvrzeno neznámo komu r. 1845. V modrém štítu na zeleném pahorku bílá holubice se nachází, jenž připravená k letu jest, stojící na třech pšeničných klasech. Klenotem je holubice ze štítu a přikryvadla jsou modro-zlatá a červeno-stříbrná.
 

1)  2)   3)

Na obrázku 1) erb z r. 1666 rodové větve Lány-Jacoby.

Na obrázku 2) erb jak ho uvádí Siebmacher - Der Adel von Ungarn, 1893.

Na obrázku 3) erb jak ho uvádí I. Nagy, Magyarország családai, Pest 1860.

Erb z r. 1579 Lány-Mészáros de Krompach

     Tato rodová linie se oddělila během 16. století od rodiny Lány-Jacoby z Krigu (neboli Jacoby aliter Lány), ve které má svůj původ. Šlechtický titul a erb jim udělil 13. 5. 1579 v Praze král Rudolf II. Jako nabyvatelé jsou zmíněni Mikuláš, Jan a Benedikt. Erb je čtvrcený, v 1. a 4. modrém poli jest zlatý gryf , ve 2. a 3. červeném poli je bílá růže. Klenotem je zlatý gryf ze štítu. Přikryvadla jsou modro-zlatá a červeno-stříbrná. O rodině Lány- Mészáros de Krompach se dozvíte více zde.
 

Na obrázcích erb jak ho uvádí Siebmacher - Der Adel von Ungarn, 1893.

Erb rodové linie Lány de Kis-Szántó

     Vedlejší větví vymřelé rodové linie Lány-Mészáros v 18. století jsou Lányové z Malého Santova (Kis-Szántó). Jejich hlavním představitelem byl Josef Lányi de Kis-Szántó, dvorní rada a rytíř řádu sv. Štěpána – více o této rodové linii zde.
     Jejich erb však není totožný s erbem rodiny Lány-Mészáros, ale naopak naprosto identický s rodinou Mészáros von Bodobáar und Nagy-Lucse. Víme, že donaci na majetek v Nagy Lucse získala tato rodina Mészáros kol. 1568 od krále Maxmiliána II. Zda a jaký přesný byl příbuzenský vztah mezi rodinami Lány de Kis-Szántó, Lány-Mészáros de Krompach a Mészáros von Bodobáar und Nagy-Lucse nevíme. V Siebmacherovi – Der Adel von Ungarn je u rodiny Lány de Kis-Szántó uveřejněn pouze prostý štít bez dalších heraldických atributů. V modrém štítu je na zelené půdě zlatý lev, jenž v pozdvihnuté pravici zahnutou šavli se zlatou rukojetí drží.
 

  1) 2) 3)

Na obrázku 1) barevný erb rodiny Lány de Kis-Szántó.

Na obrázku 2) erb rodiny Lány de Kis-Szántó jak ho uvádí Siebmacher - Der Adel von Ungarn, 1893.

Na obrázku 3) erb rodu Mészáros von Bodobáar und Nagy-Lucse jak ho uvádí Siebmacher - Der Adel von Ungarn, 1893.

Heraldické pojmy:

Jeřáb: obecná přirozená figura, která se v heraldice, aby nedošlo k záměně, kreslí zásadně s pozdviženou pravou nohou, v níž drží buď zlatou nebo stříbrnou kouli či kámen.

Kotva: obecná umělá figura, která se v heraldice - zejména církevní - objevuje jako symbol naděje a pevnosti ve víře.

Břevno: heroldská figura tvořená zdvojeným dělením, takže ve štítu vzniká pás vyplňující jednu třetinu štítu. Šíře břevna však bývá menší, doprovázejí-li břevno ve štítu další figury.

Holub, holubice: obecná přirozená figura. Ve starém orientu byl holub posvátným ptákem zasvěceným bohyni plodnosti, který symbolizoval manželskou lásku, věrnost a přátelství. Holubice je také symbolem církve, víry, Krista a především Ducha svatého.

Lev: obecná přirozená heraldická figura, která se jako symbol moci, síly, odvahy a statečnosti objevuje v symbolice od nejstarších dob. Nejběžnější heraldické ztvárnění lva je ve skoku, tj. kdy zvíře vzepjaté na zadních nohách s přední pravou nohou zvednutou, a ani se v blasonu neuvádí.

Blason: slovní popis znaku odborným názvoslovím a podle heraldických pravidel.

V heraldice a blasonu erbu má vždy přednost majitel-držitel erbu, a proto se erb popisuje zásadně z jeho pohledu. Tudíž pravá a levá strana jsou vůči pozorovateli prohozeny.