ISSN 1802-0488
|
ISSN 1802-0488 |
|
Vítejte na stránkách věnovaných historii Uherského království a rodu Lány
Všechna práva vyhrazena ISSN 1802-0488
|
Jan Alexander Lányi
z Maglódu
MUDr. (1836-1920) se narodil už na Moravě v Ratiboři
Janu Lánymu, tamnímu
ev. faráři a jeho manželce Rozině M Na obrázku č. 1: Řád Železné koruny třetí třídy Na obrázku č. 2: Vojenská záslužná medaile císaře Františka Josefa
|
argaretě roz. Šulekové. Byl oddán r.
1869 ve Vídni s Wilhelmínou Josefinou roz. Andorferovou. Základní vzdělání
získával u svých příbuzných evang. faráře, seniora Szepessyho v Suchdolu
n. O. a poté u strýce, učitele Emericha Šuleka v Trnavě. R. 1855 maturoval
na evang. gymnáziu v Těšíně a r. 1861 absolvoval Josefskou vojenskou
akademii ve Vídni, kde vystudoval medicínu. Téhož roku byl jmenován vrchním
vojenským lékařem ve Vídni a za rok na to byl přeložen jako chirurg
k vojenské nemocnici do Padovy. R. 1864 se účastnil války Šlesvicko-Holštýnské,
kde Rakousko společně s Pruskem vybojovali na Dánsku tato území, z nichž vévodství
Holštýnské spadlo pod správu Habsburků - ovšem ne na dlouho. Po návratu
z války stal se Lány asistentem na chirurgické klinice Josefské akademie ve
Vídni a poté docentem zubního lékařství. Ve válce
Prusko-Rakouské o dříve společně dobytá území Šlesvicko-Holštýnské
působil Jan Alexander jako vojenský lékař ve Veroně na italské frontě a
poté v Čechách u Náchoda. Po rozhodující bitvě r. 1866 u Hradce Králové kde
Rakousko prohrálo, ztratili Habsburkové Holštýnsko, byli vytlačeni z Německého
spolku, r. 1867 přišli o Benátsko a museli uznat sjednocené království Italské.
Téhož roku také došlo k rakousko-uherskému vyrovnání, František Josef byl
korunován uherským králem a monarchie přeměněna na Rakousko-Uhersko. R. 1869 byl
Jan Alexander Lányi, jako příslušník uherského
rodu, jmenován gardovým
lékařem v královské uherské osobní gardě rakouských
Habsburků. O rok na to se stává plukovním lékařem a r. 1872 c.
k. dvorním lékařem. Jan Alexandr byl velmi nadaným, věnoval se i vědecké
medicíně a jeho hvězda stoupala vzhůru. R. 1878 byl již štábním
lékařem
a r. 1880
se stává dvorním osobním
chirurgem císařské rodiny. Doprovázel
císaře Františka
Josefa,
císařovnu
Alžbětu Bavorskou (Sissi) a korunního prince
Rudolfa na různých
větších cestách. U dvora pak působil do roku 1894,
kdy odešel do výslužby
jako generální štábní lékař
a ke starému
rodovému šlechtictví byl mu udělen predikát z Maglódu.
Během jeho působení u dvora získal řadu vyznamenání a řádů:
R. 1877 se
stal rytířem Řádu Františka Josefa a r. 1894 rytířem Řádu Železné
koruny třetí třídy. Byl dále držitel zlatého služebního kříže s
korunkou a válečné medaile, rytíř francouzského Řádu Čestné
legie a rytíř italského královského řádu sv. Mauricia a Lazara etc. Ve výslužbě
žil ve Štýrském Hradci, kde také zemřel r. 1920.