Jan
Lány
(1666-1706) se
narodil v hornouherských Maťejovcích jako nejstarší syn Antonínu Lánymu
a Kateřině roz. Purtzové. Oženil se r. 1688 s Anno
u Marií von
Holdschuherovou, dcerou Martina von Holdschuhera pocházejícího ze staré šlechtické
rodiny norimberské, působícího ve Spišské Nové Vsi jako tamní městský
soudce a Marie roz. Thermové (Ferren). Jan se stal soudcem a městským radním
(senátorem) v Kežmarku, ale sám také převzal po otci rodinný
statek ve Slovenské Vsi, který uměl vydatně rozmnožit. Kolem r. 1693 pak trvale přesídlil
do Slovenské Vsi na své menší statky a vinice. Jan Lány se díky sňatku s Annou
Marií podle Lányovských kronik dostal do příbuzenského vztahu s významnou
aristokracií. Anna Marie měla ještě další tři sestry z nichž
Kateřina byla provdána za knížete Theodora Lubomirského (1683-1745),
příslušníka polského magnátského rodu a hejtmana třinácti spišských měst. Tato
informace se však zatím zdá být nepravdivá, neboť manželkou tohoto známého
knížete byla prokazatelně Alžběta z rodu Culler-Cuming. Muselo jít tedy o jiného
člena rodu Lubomirských nebo ke spojení těchto rodů nikdy nedošlo. Další ze dvou
sester
Alžběta byla manželkou spišského hraběte Tobiáše Jónyho a Zuzana byla provdána
za Donáta Neckera.

zasedání
městské rady na konci 17. stol. Na obrázku konkrétně v Levoči r. 1697
Jan byl
bratrem Pavla Lányho
(1670-1733), podžupana, intendanta a pokladníka gemerské stolice,
přívržence
Františka II. Rákocziho.
Oba jsou pak zakladateli nové rodové šlechtické
větve Lányovců, neboť
r. 1696 b
yli i s rodinami
povýšeni do šlechtického stavu
a to i "pro veškeré potomky obého
pohlaví tehdy narozeným i těm, kteří z milosti Boží napotom se zrodí".
Erb
je s malými heraldickými změnami totožný
s erbem
Eliáše
a
Daniela Lányů z r. 1609. Erb je dělený
na 3 části a heraldické figury jsou přehozeny. Spodní část je barvy nebeské
(blankytné) stříbrným pletivem protkána. V 1. červeném poli není jeřáb, ale kotva a v 2.
tmavém - v tomto případě heraldicky správně černém poli místo kotvy je naopak jeřáb, který má taktéž v pravé
pozdvihnuté noze kámen. Pod kotvou již také chybí zvlněné břevno.
Klenotem je stejně jako u erbu z r. 1609 jeřáb ze štítu,
ovšem doplněn o pštrosí pera a orlí křídla. Jejich správné zobrazení však není
úplně zřejmé - více zde.
Přikryvadla jsou totožná jako u erbu z r. 1609 červeno-stříbrné a modro-zlaté.