Juraj Thurzo

                                                                                                                                                                                           ISSN 1802-0488
 

Home
Up

Vítejte na stránkách věnovaných historii Uherského království a rodu Lány

   www.uhersko.com

Všechna práva vyhrazena ISSN 1802-0488

 

 

 

 

 

 

         Thurzové pocházejí z Betlanoviec (de Bethlenfalva) v okrese Spišská Nová Ves na území dnešního Slovenska. Postupně získali obrovské majetky, které uměli i nadále vydatně rozmnožiti. A tak netrvalo dlouho a zařadili se mezi nejbohatší magnátské rody feudálního Uherska. Nejstarší předkové se objevují na počátku 15 stol. jako příslušníci drobné šlechty v oblasti „spišských kopijníkov“. Nejprve se zapojují jako představitelé měšťanské vrstvy do výnosného obchodu s kovy, který je pak přivedl k podnikání v oblasti  hornictví a hutnictví. Získané peníze poté investovali do pozemkového vlastnictví a jako zeměpáni se pak navracejí do šlechtického stavu. Mnozí členové rodu zastávají významné světské i církevní úřady a hráli tak důležitou úlohu v evropských dějinách.

        Jiří Thurzo de Bethlenfalva se narodil r. 1567 na Litavském hradu jako syn Františka Thurzo, dědičného oravského župana a královského rádce a Kateřiny Zrínské, dcery chorvatského bána Mikuláše Zrínského. Výchovu a vzdělání získal u Imricha Forgácha a poté na dvoře rakouského arciknížete Ernesta.wpe1C.gif (184172 bytes) Poprvé se oženil s Žofií Forgáchovou, která o tři roky později zemřela a podruhé s Alžbětou Coborovou, dcerou vicepalatina Imricha Cobora . Ujímá se správy svých majetků a plní svědomitě své vojenské povinnosti. Účastnil se mnohých bitev proti Turkům a za své vojenské úspěchy byl jmenován hlavním velitelem Nových Zámků a r. 1602 kapitánem předdunajských vojsk. Byl velmi vzdělaným a nadaným politikem. Už r. 1598 se stal rádcem císaře Rudolfa II., který ho o rok později jmenoval i hlavním královským číšníkem. R. 1606 se stává dědičným županem Oravské stolice a za svou oddanost císařskému dvoru získává i nejvyšší možnou hodnost, hodnost uherského palatina (r. 1609) tj. místokrále a místodržícího Uher. Díky svému rozhledu a svým diplomatickým schopnostem přispěl i k tomu, že se za doby jeho palatinátu v zemi udržel relativní klid. Hrabě Thurzo přesídlil do Bytče, kde zvelebil a nechal dokončit zámek jehož stavba začala už za jeho otce Františka r. 1571. Stavbou byl pověřený mistr Kilián z Milána. Jiří Thurzo podporoval vzdělání, z Bytče vytvořil centrum humanistické vzdělanosti, podporoval umění, školy a kostely a na jeho dvoře působily přední uherské i zahraniční osobnosti. Sám byl mimořádně vzdělaný a  mluvil latinsky, maďarsky, německy, řecky, slovensky i chorvatsky. Thurzo podporoval slovenské obyvatelstvo a slovenštinu samotnou, přičemž na jeho panstvích bylo možné slovenštinu i používat v úředním styku. Byl velkým ochráncem evangelíků a to právě v době, kdy z císařského dvora sílily protireformační snahy. Jeho dvorním rádcem a kazatelem se také proto r. 1608 stává nejvýznamnější evangelický církevní hodnostář té doby v Uhrách Eliáš Lány. Již v r. 1604 vypuklo první protihabsburské povstání vedené sedmihradským magnátem Štěpánem Bocskayem. Přes veškeré výzvy ze strany povstaleckých protestantů Jiří Thurzo ač sám protestant zůstává věrný císaři Rudolfovi II. V době povstání se Thurzo se svou rodinnou přestěhoval z Bytče na Litavský hrad, který měl lepší předpoklady pro odolání obléhajícího vojska. Hrad také nakonec na rozdíl od Bytčanského zámku odolal. Císař se za věrnost Thurzovi odměnil a daroval mu dědičně právě Litavský hrad, polepšil mu erb habsburskou orlicí a po smrti Štěpána Ilesházyho získává již zmíněný palatinský úřad. S Thurzovou politickou mocí rostl i jeho hospodářský vliv a majetek. Vlastnil tři panství v Horních Uhrách – Bytčanské, Litavské a Oravské. R. 1607 získal i velmi výnosné Tokajské panství včetně hradu.  

      Poté čeká palatina jakožto nejvyššího zemského soudce těžká diplomatická bitva se svými odpůrci i se samotným králem. Jedná se o náboženské otázky a především pak o případ krvavé grófky Alžběty Báthoryové. Již jako hrdina tureckých bitev se maldý hrabě Thurzo seznamuje s hrabětem Františkem Nádasdym, manželem Báthoryové a vzniká mezi nimi přátelský vztah. Jejich manželky si dopisují a rodiny se vzájemně navštěvují. Na konci r. 1603 zasílá vážně nemocný Nádasdy dopis Thurzovi, kde ho žádá o ochranu své rodiny – dětí i manželky Alžběty Báthoryové i rodinného majetku. Obě rodiny se navíc dostávají do příbuzenského vztahu, když ovdovělá Alžběta provdala starší dceru Annu za Mikuláše Zrínského (1580-1622), hlavního kapitána zadunajských vojsk a bratrance Jiřího Thurzo. Hrabě byl tolerantní k vyznávání víry a sám byl oddaný evangelické víře a všemožně ji chránil před sílící katolickou protireformací. Pod vlivem svého dvorního rádce a zámeckého evangelického duchovního Eliáše Lányho svolává 28. března r. 1610 synodu zástupců evangelické církve z deseti předdunajských stolic do Žiliny. Zde se položily základy samostatné církevní organizace a dovršilo se osamostatnění z područí katolické hierarchie. Celé tzv. předdunajsko, dnešní západní a střední Slovensko bylo rozděleno do tří superintendencí (obvodů = v katolické církvi biskupství), v jejichž čele stáli superintendenti („biskupové“). Lány byl také ihned zvolen prvním superintendentem. V té době už také sílí zprávy o zvěrstvech Alžběty Báthoryové ze všech jejích panství. Palatinovi nastávají těžké chvíle a musí prokázat, že je dobrý diplomat a politik. Jeho odpůrci pod vedením hraběte Petra Fábryho žádají řádné prošetření a veřejný soud. Thurzo ví, že by měl podle platných feudálních zákonů za takovéto zločiny poslat i tak vysokou šlechtičnu jako byla Alžběta Báthoryová před soud a na trest smrti, ovšem na druhou stranu takovou situaci nemůže připustit. Jsou pro to důvody osobní – přátelské a příbuzenské i politické. Alžběta byla příslušníkem přední uherské aristokracie a jejím odsouzením by byly ohroženy nádasdyovské majetky a veřejná potupa celé rodiny. V té době naprosto nemyslitelná záležitost. Navíc Alžbětin synovec Gabriel Báthory byl sedmihradským knížetem a Thurzo nesměl dát podnět nepokojnému Sedmihradsku k dalšímu otevřenému sporu proti Habsburkům. Obyvatelé Čachtic si však stěžují na sadismus a krutost Báthoryové přímo panovníkovi a  Lány pak přichází se zprávou od svého podřízeného čachtického faráře J. Abrahamidesa-Ponického, že ze strany sedmihradského knížete hrozí otevřená vzpoura. Proto 5 března 1610 dostává palatin na stůl pověření krále Matyáše II. vyšetřit případ Alžběty Báthoryové a jejích pomocníků. V reakci na to hrabě Thurzo zdržuje vyšetřování a spolu s Alžbětinými zeti domlouvá plán na záchranu rodinného majetku. Jakmile byl Thurzo informován o výsledcích vyšetřování, rozjel se v prosinci s nimi a oddílem vojska do Čachtic. Zde přistihli Alžbětu přímo při mučení mladých děvčat. Podle domluveného plánu ji palatin Thurzo na místě odsoudil na doživotní vězení na čachtickém hradě. 7. ledna 1611 se ve Velké Bytči koná hlavní soudní proces s pomocníky čachtické paní, kteří byli následně odsouzeni k trestu smrti. Tím však celá záležitost nekončí a panovník opět naléhá na Thurza, aby otevřel nový proces vedený proti „krvavé grófce“. Thurzovi se nakonec podařilo i přes dlouhotrvající nátlaky prosadit jen doživotní vězení pro Alžbětu Báthoryovou. Veřejný proces proti ní se nikdy nekonal a Alžběta zemřela uvězněna na čachtickém hradu r. 1614. Palatin Jiří hrabě Thurzo de Bethlenfalva umírá 24. 12. 1616 na Bytčanském zámku. Hrabě Thurzo měl s Alžbětou Coborovou osm dětí, z toho 7 dcer a syna Imricha Thurzo, kterým rod vymírá po meči.