|
Vítejte na stránkách věnovaných historii Uherského
království a rodu Lány
www.uhersko.com
Všechna
práva vyhrazena ISSN 1802-0488
| |
Szalatnay z Nagy Szalatna
(česká rodová větev)
„Rod Szalatnayů byl rodem zemanským. Výnosem ministerstva vnitra ve Vídni ze dne
2. prosince 1899 č. 604–A a místodržitelství v Praze z 10. ledna 1900 č. 213.040
totéž potvrzeno. Šlechtictví uděleno císařem Ferdinandem III. Kašparu a Tomáši
Szalatnayovi diplomem vydaný v Praze dne 13. února 1639 za zásluhy o vlast a
krále, s predikátem „de Nagy Szalatna“ a potvrzeno dne 20. ledna 1693 i císařem
Leopoldem I. diplomem daným z Vídně. Rodina však již dříve byla stavu
šlechtického pod jménem Sztakó jinak Szalatnakó.“….
Takto začíná dějiny rodu Szalatnayů kronika rodu Lány.
Lányové jsou se Szalatnayi v blízkých příbuzenských vztazích od 19. stol. Jejich
rodiny působily často vedle sebe na mnoha místech a oba rody
prosluly v evangelické církvi.
Přesto, že jde o rody původu uherského, jejich příbuzenský vztah se započal až v
království Českém. Po stručném rodokmenu:
se můžeme v kronice rodu Lány dočíst o životě
Jana II. Szalatnaye
(1758-1827), který byl
duchovním,
kazatelem
a zakladatelem evang. h.v.
sboru v Moravči u
Pelhřimova. Narodil se v Miškolci v Uhrách a
je zakladatelem české větve rodu
Szalatnay z Nagy Szalatna.
Z dalších pramenů se dozvídáme, že do Moravče přišel jako mladý z Debrecína.
Česky se údajně naučil během 3 měsíců. Založil zde faru a hřbitov, kostel i
církevní školu. Později díky jeho práci vznikly také nové kazatelské sbory ve
Strměchách a Opatově. R. 1785 se ve Velimi oženil s Lydií Marešovou (1768-1833).
Jan II. Szalatnay měl 10 dětí:
Alžbětu
(1786-?), Janu
(1788-?), Gersona
(1790-1854), Lydii
(1791-1853),
Jana III.
Pavla (1793-1877),
Josefa
(1795-1836), Kristýnu
(1798-?) Zuzanu
(1802-1803), Benjamina
(1804-1805) a Josefinu
(1806-1871). O jeho rodině a potomstvu napsal ThDr. Ferdinand Hreja: Jan
Szalatnay a jeho paměti z doby toleranční, Praha 1931.
Další informace o původu rodu nám přináší například i Jász-Nagykun-Szolnok Megyei
Elektronikus Könyvtár:
Szalatnay.
I. Lipóttól
1693. évi jan. 20-án
kaptak nemeslevelet
Szalatnay másk. Sztakó András,
neje Kiss Anna, gyermekei István nejével Nógrády Katalinnal, András és Pál.
Kihirdette Nógrádmegye ugyanazon évben.
A nemeslevélben megnevezett ifj. Andrásnak és Adorján Katalinnak gyermekei
voltak: Katalin Csörgõ Bálintné és III. András, a ki megyénkben 1731. évben
igazoltatott. Ennek két fia volt
IV. András és I. József. Ez utóbbinak Marusy
Évától való gyermekei: II. József, V. András, I. István, János, Katalin
Boldizsár Istvánné, Erzsébet Szabó Jánosné, Anna Patay Józsefné és Éva. V.
Andrástól és Boldizsár Erzsébettõl Hevesen születtek VI. András (1789.), II.
István (1798.), László (1800.) és III. József (1796.), ezek nemességükrõl 1823.
évben bizonyságlevelet kaptak. (1823. év 51. sz. 91., 1488. jkl. 1781. év pp.
2207. sz. 1810. év pp. 3351. sz.)
IV. Andrásnak (+ 1775.) két neje volt, az elsõ Furthiny
Katalin, Balogh György özvegye, kivel 1760. körül kelt egybe, a második Haller
Ágotha, kit 1772. év körül vett nõül. Eme második felesége a férjétõl reá maradt
hevesi házhelyét eladta Haller Sámuel báró tábornoknak. (1780. év pp. 2170. A.
sz.)
II. Józsefnek már emlitett gyermekei, illetve a már elhalt III. Józsefnek és
Hauzer Annának fia Ignácz 1802. évben 1851 frtért zálogba adták hevesi
kuriájukat a hozzátartozó birtokkal együtt Somody Istvánnak és nejének Lukács
Apollóniának. (1816. év pp. 11., 19. sz. 1811. év pp. 3354. sz.)
Tudomásunk van még egy Szalatnay Györgyrõl,
a kit Krecsith Györgygyel és Tenturich Istvánnal együtt az egri káptalan 1657.
évben beiktatott a magtalanul elhunyt Nagy Balázs zombori, palotai, csomahalmai,
kecskési, ladányi, dali stb. és túrpásztói javaiba. (Egri kápt. Prot. AD. fol.
469.)
Lásd még: U. N. I. I. 226.
stručný překlad:
Szalatnay.
Dne 20 ledna 1693 obdržel od Leopolda I.
Ondřej Szalatnay aliter Sztakó,
jeho manželka Anna rozená Kiss, jeho děti Štěpán se svou ženou roz. Kateřinou
Nógrády, Ondřej a Pavel šlechtický diplom. Ve stejném roce byl v Nógrádu
zveřejněn.
V dopise jsou jmenováni Ondřej ml. a jeho žena Kateřina Adorján, kteří měli
děti: Kateřinu (provdanou za Valentýna Csörgő) a Ondřeje III., jehož šlechtictví
bylo v našem komitátu r. 1731 potvrzeno. Měl dva syny:
Ondřeje IV.
a Josefa I. Ten (Josef I.) měl se svou ženou Evou Marusy tyto děti: Josefa II.,
Ondřeje V., Štěpána I., Jana, Kateřinu (provdanou za Štěpána Boldizsára),
Alžbětu (provdanou za Jana Szabó), Annu (provdanou za Josefa Patay) a Evu.
Ondřejovi V. a Alžbětě Boldizsár se narodili v Heves: Ondřej VI. (1789), Štěpán
II. (1798), Ludvík (1800) a Josef III. (1796), kterým bylo šlechtictví r. 1823
potvrzeno. (1823. év 51. sz. 91., 1488. jkl. 1781. év pp.
2207. sz. 1810. év pp. 3351. sz.)
Ondřej IV. (+1775) měl
dvě ženy, první byla Kateřina Furthiny, vdova po Jiřím Baloghovi, se kterou se
oženil okolo r. 1760., druhou pak byla Agáta Haller, se kterou se oženil v r.
1772. Tato jeho druhá žena prodala r. 1780 dům v Haves, který zdědila po svém
prvním muži, generálu baronu Samuelovi Hallerovi. (Jahr 1780., pp. Nr.2170 A.)
Děti již zmíněného Josefa II a Ignáce, syna Josefa III.
a Anny Hauzer, zastavili svou curii (panský dům) v Heves za 1851,- forintů
Štěpánu Somodymu a jeho ženě Apollónii Lukácsové. (Jahr 1816. pp. 11, Nr. 19,
Jahr 1811 pp. Nr. 3354.)
Víme ještě o Jiřím Szalatnayovi, který dohromady s
Jiřím Krecsithem a Štěpánem Tenturichem statky Zombor, Palota, Csomahalma,
Kecskés, Ladány, Dal a Túrpásztó atd. bezdětně zemřelému Balázsovi Nagymu přes
sbor kanovníků v Egeru r. 1657 předali.
(Egri kápt. Prot. AD. fol.
469.)
Viz. více U.N.I.I.226
|
