ISSN 1802-0488
|
ISSN 1802-0488 |
|
Vítejte na stránkách věnovaných historii Uherského království a rodu Lány
Všechna práva vyhrazena ISSN 1802-0488
|
Původ Lányů je velmi složitý a není lehké, dnes již díky minimálnímu zachování historických pramenů defacto nemožné, ho přesně určit. Podle pověsti byl asi takový: "Vojvoda Ound (správně Ond) byl praotcem tohoto rodu. Narodil se kolem roku 830 ještě ve staré baškirské vlasti maďarské ve východním Rusku. Jako muž již letitý účastnil se bojů s černomořským kočovným kmenem Pečeněgů, kteří posléze zatlačili Maďary z Lebedie do západní Ukrajiny a Besarabie mezi řeky Bug, Dněstr a Prut na černomořském západu. Zde byl Ound jedním ze sedmi maďarských kmenových vojvodů, kteří r. 890 zvolili za společného, dědičného maďarského panovníka Arpáda, syna Almošova z rodu Turulova. Pečeněgové a Bulhaři nadále tiskli Maďary tak, že r. 895 přešli pod vedením Arpádovým přes východní Karpaty do Uher a vojvoda Ound účastnil se tu ještě bojů o dobytí a obsazení vlasti uherské, jež trvaly až do roku 906. Ound se svým rodem usadil se v Čongrádu mezi Dunajem a Tisou. Tu zemřel r. 917 a zanechal syna Ete". Podle pramenů, alespoň těch dochovaných a publikovaných, se původ Lányů datuje spíše od druhé poloviny (přesněji 70 let) 16. století. Lányové jsou velmi rozšířeným rodem a je tedy také složité určit 100% příbuznost mezi všemi rodovými větvemi. Ty byly nejvýznamnější tři a všechny byly založeny během 17. století. Za zakladatele nejstaršího doloženého předka zemanského rodu Lányů s přídomkem Turocensis je současnými historiky považován Eliáš Lány (1570/75-1618). Ovšem hned na začátku by nebylo na škodu vysvětlit vznik jména Lány. Podle kronik Lányů měla rodina převzít jméno podle rodového hradu Lányváru (Leányváru - Dívčího hradu, z maďarského Leány (Lány) = dívka či děvče), postaveného kolem roku 1145 členem rodu Bár-Kalán, od kterého Lányové odvozují svůj původ. Hrad Lányvár měl stát východně od Orsápu (dnes Nagy-Sápu) a západně od Piliše v okolí Dorogu na území dnešního Maďarska. Takovéto tvrzení se ovšem nedá doložit, neboť nám chybí písemné prameny. Na území dnešního Maďarska sice skutečně leží obec stejného názvu a to Leányvár, nacházející se severně od Budapešti přesně na místě, kde měl stát hrad Lányvár. Ovšem spojitost dnešní obce s rodem Lány (Lányi) je stále nejasná - viz. hrad Lányvár. Naopak někteří historici, především Ivan Nagy ve svém díle Magyaroszág családai…, Pest, 1860, Josef Novák, Rodové erby na Slovensku I., Martin, 1980, či Doc. PhDr. Ivan Chalupecký předpokládají, že jméno je převzato od původu předků Eliáše - řezníků (latinsky lanio). Jiné historické práce nám přináší informaci o tom, že otcem Eliáše Lányho a zároveň nejstarším doloženým předkem Lányovců byl Daniel Lány, rektor školy v Pravně do r. 1597. Nastávají tak sporná tvrzení, neboť opět rodinná kronika Lányů uvádí otcem Eliáše, Alberta Davida Lányho (1526-1575) hradního poručíka a pozdějšího kapitána hradu Modrý Kameň r. 1575, který tam téhož roku měl padnout při hrdinné obraně hradu proti pašovi Mustafovi, jež ho obléhal. Tím je ale osoba Alberta zpochybněna, neboť je doloženo, že kapitánem hradu, někdy se uvádí jako velitel posádky, byl Petr Romhányi a téhož roku za stejných událostí tam padl, jak dokládá např.: V. Kopčan, K. Krajčovičová, Slovensko v tieni polmesiaca, Martin 1983. Albert David tedy na hradě zastával jinou funkci, nebo vůbec na hradě Modrý Kameň nepůsobil. Ovšem např. Doc. ThDr. Daniel Veselý ve své práci Dejiny kresťanstva a reformácie na Slovensku, 1998, uvádí o Eliášovi Lány: "Narodil sa v Slovenskom Pravne r.1570, bol synom dôstojníka, ktorý padol v bojoch proti Turkom pri obrane Modrého Kameňa r.1575". Krom toho Lányovská kronika jako doklad existence Alberta uvádí, že studoval ve Wittenberku a v knize Szokolově (1862) se uvádí na str. 382: "1544 studierte in Wittenberg Albertus Lanio Leutschoviensis". Ovšem to by v překladu mohlo také znamenat: r. 1544 studoval ve Wittenberku Albert, řezník (Levočský)?! Záleží na tom, zda byl pramen přečten správně a zda nedošlo k záměně některých písmen. Na druhou stranu nastává otázka, zda by měšťanská řeznická rodina měla prostředky na financování studia v zahraničí bez nějakého mecenáše a co vedlo člena této rodiny k takové snaze...? Cechovní řemesla jakým bylo řeznictví, byla v této době bezesporu výnosnou obživou a nebylo ničím výjimečným, že příslušníci těchto rodin si stále zlepšovali své společenské postavení. Pokud tedy připustíme fakt, že Albert David pocházel z měšťanské řeznické rodiny, mohl opravdu ve Wittenberku studovat. Faktem je, že rodiče Eliáše nejsou v žádném jiném díle pramenné povahy publikováni, a tak zůstává tato otázka nezodpovězena. V Lányovských kronikách se dále uvádí původ Lányů v rodině Jacobi (Jacoby-Lányi), jenž by se měla v řadách drobné šlechty objevovat již v první polovině 16. století ba i dříve a své kurie by měla míti někde v okolí Kežmarku (viz. níže rodina Lány-Jacobi). Každopádně se můžeme setkat s několika variantami psaní příjmení: Lány, Lányi, Láni i Lánius. Lányi je historická, "uherská" - maďarská verze psaní, přičemž v takto psaném příjmení je již obsažené ono německé von či české z. Maďarština předložku z (von) nepoužívá a je zde nahrazena vlastně "i", které je dáno za jméno. Proto psát von Lányi nelze, i když se s takto chybně psaným příjmením můžeme setkat např. ve schematizmech rak.-uh. monarchie či v Ottově slovníku naučném, kde jsou někteří členové rodu psáni Láni a někteří z Lányi i z Lány. Česky by se příjmení Lányi mělo psát z Lány, bez určení příslušnosti ke šlechtickému stavu se pak píše jen Lány. S psaním Láni se setkáváme především u slovenských autorů či starších děl, kteří příjmení překládali jednak z latinského Lánius, tak i ustálením podle současných pravidel slovenského pravopisu. Ovšem záleželo u každého člena rodu, kterým způsobem se sám podepisoval či jak byl zaznamenáván jinými v pramenech.
Dopis Izáka Lány adresovaný uherskému palatinovi hraběti Thurzo z r. 1615
Tedy alesp
Druhou
významnou rodovou větví
této rodiny byli potomci
Jana
(1666-1706) a
Pavla
Lány (1670-1733)
(z Lány). Ti
získali armáles a erb r. 1696
Významnou
rodinou jsou i
příslušníci spišské
větve rodu
Lány-Jacoby
(Lány
család máskép Jacoby). Tato rodina si ponechala v přídomku příjmení Lányové prošli během své více jak 4OO leté (dle legend již tisícileté) historie bohatstvím, chudobou, slávou, vyhnanstvím i galejemi. Měli vlastní papírové peníze jako první v Uhrách. Stáli neochvějně i se zbraní v ruce proti katolickým Habsburkům i jim věrně sloužili. Dali základ, právo i řád evangelické církvi v Horních Uhrách a pak ji všemi prostředky bránili, především pak za povstání Františka II. Rákocziho. Uplatnili se v železářském a hutním průmyslu a nechali postavit jednu z prvních dvou vysokých pecí v Uhrách.
Známé romány ve spojitosti s Lányovci: Trilogie románu o Alžběte Báthoriové alias čachtické paní: zde se setkáváme s postavou superintendanta Eliáše Lányho A. Štiavnický, V podzemí Čachtického hradu, Bratislava 2001 A. Štiavnický, Alžběta Bátoriová vo väzení a na slobode, Bratislava 2002 A. Štiavnický, Čachtická pani pred najvyšším súdom, Bratislava 2003
N. Baráthová, Muž ktorý kráčal za smrťou, Košice 1975 N. Baráthová, Aj zradcom sa odpúšťa, Košice 1980 (V obou románech jsou jedny z hlavních postav kapitán a senátor Kežmarku Martin Lányi a jeho syn Daniel)
|
Lányové
patří k hornouherským šlechtickým rodinám,
jejíž členové se postupem času usazovali i v okolních zemích a svou
historickou úlohu sehráli především v zemích uherských, českých a
rakouských. Nejvýznamnější roli jim osud přidělil v oblasti jejich pravděpodobného
původu, oblasti dnešního středního Slovenska. Stali se významnými na
poli církevním, kulturním, vědeckém i politickém, ovšem jako rod si nikdy
nedokázali udržet moc a slávu, kterou získali někteří jeho členové. Po
celou dobu své existence patřili převážně k drobné zemanské či střední
šlechtě, představitelům měst a dějiny tvořili většinou ve stínu silnějších
a průbojnějších osobností. Přesto Lányové dosáhli mnohých úspěchů a
vyznamenání a jsou jim připisována některá prvenství v dějinné epoše především
Horních Uher. Jejich největší význam pak spočívá ve spojení s
evangelickou církví. Nejen, že stáli u jejího zrodu v Horních Uhrách, ale
až do dnešních dob se zasazovali o její uspořádání a šíření. Chránili
vždy kulturní a morální hodnoty tak, jak jen to daná doba a jejich postavení
dovolovalo.
oň
mezi slovenskými historiky se předpokládá,
že
Lányové
od Leopolda I. a byl vyhlášen téhož roku na
župním shromáždění v Levoči.
staré rodinné pojmenování Jacoby. Podle Lányovských kronik bylo toto příjmení
převzato od tří generací Jakubů (12. a 13. stol.), kteří byli templářskými
rytíři a mezi Templáři byli nazýváni též prostě Jacoby (Jacobi), t. j. Jakubové.
Nicméně i tato větev rodu získala dědičně šlechtictví až v průběhu 17. století.
Za zakladatele této větve rodu je považován