ISSN 1802-0488
 

Vítejte na stránkách věnovaných historii Uherského království a rodu Lány

   www.uhersko.com

Všechna práva vyhrazena ISSN 1802-0488

  Rodina Lányi család máskép Jacoby neboli Jacobi-Lány jinak Jacoby aliter Lány si podle pověsti měla nechat ve svém přídomku původní středověké pojmenování předků všech současných Lányovců, jenž je převzato od tří generací Jakubů (12. a 13. stol.), kteří byli templářskými rytíři a mezi Templáři byli nazýváni též prostě Jacoby (Jacobi), t.j. Jakubové. Jelikož jsou veškeré doklady, které uvádí  lányovské rodinné kroniky z této doby ztraceny, nezbývá nám, než vše až do 16. století považovat spíše za krásné legendy. Nicméně, i tak žádná ze současných teorií o původu rodu není zcela průkazná a je třeba stále ověřovat nová fakta a i zdánlivě bezvýznamné mýty či symboly podrobovat reálné kritice.

     Za velmi pravděpodobné se dá považovat vlastnictví zemanské kurie rodinou Jacoby-Lány v Krigu (dnešní Vojňany) v 16. století. Je zřejmé, že 31. prosince 1530 za bojů o uherský trůn mezi Ferdinandem Habsburským a Janem Zápolským byli Lányové stojící na straně města Levoče a Ferdinanda přepadeni Kostky původem pány z Postupic a kežmarčany a jejich sídlo zcela vypáleno. Levoča a Kežmarok stály v této době proti sobě a trestné výpravy znepřátelených stran a jejich přívrženců byly na denním pořádku. Stejně tak i šlechta neúnavně pronásledovala své nepřátele a vypalovala jejich majetky. Kežmarok byl tehdy pod vlivem tamního hradního pána polského šlechtice Hieronyma Laskyho, který stál na straně Jana Zápolského. Ve službách Jana Zápolského byli i již zmínění Kostkové, kteří v Uhrách zdomácněli. Již 20. 11. 1530 vyrazil Mikuláš Kostka z oravského hradu s 1500 pěšáky a 400 jezdci. Téměř okamžitě začali na Spiši pronásledovat své odpůrce. Za pomoci Kežmarku vyplenili a spálili  domy v Levoči s okolními usedlostmi a mlýny. Vyrabovali i okolní města jako Spišské Tomášovce či Hrhov a okolní vesnice. Poté obrátili své vojsko i na Lányovce sídlící v Krigu. Lányové byli pouze drobnou zemanskou šlechtou, která neměla možnost se takové přesile bránit. Ti kteří nestihli utéci byli povražděni včetně dětí. V lednu 1531 podnikli levočané na čele s císařským kapitánem Kašparem Šerédym protiútoky. Leč Lányové se z tohoto útoku těžko vzpamatovávali. Podle rodinných kronik byla celá kurie vypleněna a spálena a s ní i veškeré rodinné dokumenty. Zde se naskýtá hypotéza o nemožnosti doložení, těch co přežili, svého původu a museli se uchýlit pod ochranu měst, kde se živili tak, jak nejlépe uměli. Zchudnutím či řemeslnou obživou šlechtictví v Uhrách ztratit nešlo. Poté mohli opět nabýt znovu udělená šlechtictví, avšak již neodkazující na rodinu Jacoby-Lány. Přesto rodina z Krigu spojuje všechny pozdější rodové větve pod společnou historii.

     S kurií v Krigu byl spojen ještě Kristián Lány (1502-1575) jenž se měl narodit v Hrabušicích a r. 1524 odešel studovat do Wittenberku. Dle Rodinné kroniky je zapsán v univerzitním archivu jako "Christianus Lany, Hungarus de Glybnitz". R. 1525 se měl oženit s Markétou Krayovou z Banské Štiavnice. On i jeho manželka v památném prosinci r. 1530 neměli být zrovna v Krigu, a proto se také zachránili. Kristián je také zmiňován jako kapitán jízdy v pluku Menharta Draveckého, s nímž se později kvůli majetku dostal do sporu. Krom synů Kristiána Benedikta, Vavřince a dcery Kristýny měl i druhorozeného Alberta Davida (1526-1575), jenž je další rozporuplnou postavou v dějinách rodu. R. 1544 měl studovat stejně jako jeho otec ve Wittenberku a v knize Szokolově (1862) má být uveden na str. 382: "1544 studierte in Wittenberg Albertus Lanio Leutschoviensis". Nyní je otázkou, zda byl pramen přečten správně, zda jde skutečně o příjmení Lány a nikoliv o latinské lanio-řezník a tedy zda onen zápis nemůže znamenat "1544 studoval ve Wittenberku Albert řezník levočský. Neméně závažnou otázkou je i jeho povolání. Podle lányovských kronik měl být vojákem, hradním poručíkem v Krupině a poté i kapitánem hradu Modrý Kameň, kde měl i r. 1575 padnout při hrdinné obraně hradu proti pašovi Mustafovi. Toto tvrzení dokládá i Doc. ThDr. Daniel Veselý ve své práci Dejiny kresťanstva a reformácie na Slovensku, 1998, kde uvádí o Eliášovi Lány: "Narodil sa v Slovenskom Pravne r.1570, bol synom dôstojníka, ktorý padol v bojoch proti Turkom pri obrane Modrého Kameňa r.1575". Tento Albert David by měl být totiž i otcem Eliáše a Daniela, povýšených do šlechtického stavu r. 1609. Oproti těmto tvrzení je však všeobecně známé, že kapitánem hradu, někdy se uvádí jako velitel posádky, byl Petr Romhányi a téhož roku za stejných událostí tam padl, jak dokládá např.: V. Kopčan, K. Krajčovičová, Slovensko v tieni polmesiaca, Martin 1983. Albert David pokud tedy vůbec na hradě působil, tak v jiné funkci. K tomu navíc je pochybné i jeho otcovství vůči Eliášovi a Danielovi. Jejich otec totiž všeobecně není známý, nebo alespoň není veřejně publikovaný a jen se předpokládá, že byl řezníkem ve Slovenském Pravně. Eliáše a Daniela měl se svou druhou chotí Ester Tűrkovou. Jeho první manželkou byla Magdalena Bosnyáková, se kterou měl Veroniku (zemřela brzy po narození), Jiřího Jakuba, Veroniku Barboru a Františka Jiřího Jakuba. Statkář Jiří Jakub Lány (kol. 1557-?) byl hlavním pokračovatelem rodu Lány-Jacoby a se svou chotí Annou Borbély měl syny Františka a Martina.

   Martin Lány-Jacoby st.  (1626?-1669) je pak zakladatelem nové rodové větve a ponechává si původní rodové pojmenování Jacoby (Jacobi) v přídomku. Měl být vojákem a za své zásluhy byl 17. 12. 1666 povýšen dědičně do šlechtického stavu. Veřejně ho vyhlásili na župním shromáždění v Levoči 10. 2. 1667. Spolunabyvatelkou byla i jeho manželka Alžběta Ullműtzerová a snad i jeho doposud narození synové Křištof, Urban, Martin ml. a Antonín. Martinovi potomci si i nadále ponechávají přídomek Jacoby a je jim v budoucnu několikráte potvrzeno šlechtictví Lányi aliter Jacoby.  Jak je ale vidno, celé 16. století je zahaleno tajemstvími a nesrovnalostmi. Bude potřeba ještě mnoho večerů strávených nad starými dokumenty a zaprášenými stoly v archivech a snad někdy prozřeme i do daleké minulosti, která nám vnese dávné rodinné světlo pravého a nepochybného původu.

Martin Lány-Jacoby ml. a jeho potomstvo

   Martin Lány-Jacoby (7. 3. 1655? - 16. 12. 1709) byl syn Martina Lány-Jacobyho st. (1626?-1669), který je považován za zakladatele šlechtického rodu Lány-Jacoby a Alžběty roz. Ullműtzerové. Martin ml. se narodil snad v Hrabušicích, ale žil v Kežmarku, kde se stal senátorem a kapitánem města. Nejdříve studoval právo a těžbu drahých kovů, nakonec však vstoupil do armády a jako důstojník bojoval od r. 1678 pod vrchním velitelem císařských vojsk Karlem Lotrinským. Téhož roku si vzal za manželku nejkrásnější ženu Kežmarku, Zuzanu roz. Cornidesovou. Byla to dcera kežmarského šlechtice Tomáše Cornidesa a Kateřiny roz. Mauksch, kteří vlastnili obec Rakúsy. Měli spolu 9 dětí, z nichž jen 3 se dožily dospělosti. V r. 1683-1686 bojoval Martin Lány proti Turkům v památné bitvě u Vídně a poté i v bitvě u Budína. Společně se svým mladším bratrem Janem (1667-1720) bojoval již jako kapitán jízdy v bitvě u Zenty, kde byl 11. září 1697 raněný. V této bitvě navíc Jan zachránil život generálu Heisterovi, jenž později neblaze zasáhl právě do kežmarské rodiny Lány. Po této bitvě odešel Martin Lány-Jacoby od armády a vrátil se zpět do Kežmarku, kde se r. (1697?)/1700 stal radním. V roce 1703 za dob kruté protireformace vypuklo další povstání v Uhrách proti Habsburkům pod vedením Františka II. Rákocziho. V říjnu r. 1703 obklíčila povstalecká vojska Kežmarok jehož představitelé včetně Lányho, aby předešli zbytečnému krveprolití a plenění, se vzdali bez boje. Významně tehdy pomohl Kežmarku a okolí i Martinův budoucí příbuzný kežmarský šlechtic Jakub de Kray (1661-1709), jehož dcera Rozálie/Eleonora (viz. níže) se později provdala za syna Martinova, Daniela Lányho. Jakub Kray byl v té době kežmarským rychtářem a notářem. Podařilo se mu prosadit, aby kurucké vojsko nesáhlo na majetky města, a aby neobsadilo kežmarský hrad, který již v té době patřil městu, pro sebe. Poté dokonce diplomacií nadaný Kray vymohl u Mikuláše Bercsényiho pro Kežmarok ochranný list. Martin Lány i Jakub Kray se poté  přidali k povstání uherské šlechty a Kray se stal Rákocziho diplomatem v Gdaňsku, jednal s Francií, Ruskem, Holandskem i Pruskem o vojenské pomoci a později ji i sám zabezpečoval.. Přes počáteční nadějné úspěchy však r. 1708 byla kurucká vojska poražena v bitvě u Trenčína císařskými pod velením generála Heistera. Ten pak za pomoci svých velitelů – především Jana Pálffyho dobývá  hornouherská města, která se přidala na Rákocziho stranu či byla ještě obsazena kuruci. V prosinci r. 1709 se dostává před Kežmarok. Martin Lány jakožto hlavní městský velitel se v čele občanstva postavil na odpor. Také Kray se vrátil z Gdaňsku domů, aby pomáhal při obraně města proti císařským. Heister začal nemilosrdně odstřelovat město. Po týdenním obléhání  začal 12. prosince 1709  rozhodující útok císařských vojsk. Nepříteli se podařilo prolomit městské hradby a podpálit město. Porážka byla neodvratná. Martin Lány-Jacoby a další představitelé města kapitulovali. Do města vstoupila císařská vojska na čele s polním maršálem Heisterem. Z Kežmarku začal ihned vyhánět evangelické kněží i učitele a většina představitelů města byla uvržena do vězení. Velká část obyvatel byla protestantského vyznání, ale bohužel v Kežmarku se nacházeli i přívrženci císaře. Mezi nimi i Martin Dévay, kterého císařský generál jmenoval za nového rychtáře. I Dévay patřil k těm, kteří ukazovali prstem na přívržence Rákocziho. Martina Lányho, Jakuba Kraye a s nimi i dalšího představitele města Sebastiana Toperczera dal po krátkém výslechu popravit - setnutím hlavy. Poprava se konala 16. prosince 1709. Mnoho šlechticů marně prosilo o život odsouzených, ale Heister byl neoblomný. Nebral ohled ani na to, že mu Jan Lány v bitvě u Zenty zachránil život. Podle císařského velitele byl Martin Lány vlastizrádce a takových bylo třeba zlikvidovat. Bezhlavá těla musela zůstat nějaký čas na popravišti. Dodnes není úplně jisté, zda popraviště bylo na Krvavém poli anebo pod Jeruzalémským vrchem. Těla byla poté uložena na zahradě rodiny Krayů a pak pochována za zdmi cintorínu, ale bez obřadu, neboť v té době město nesmělo mít evangelické kněží. 

   Syn Martinův Daniel Lány-Jacoby (18. stol.) se oženil s dcerou Jakuba Kraye, Rozálií/Eleonorou. Jméno Rozálie jako matky Pavla Lányho-viz. níže je uvedeno v Kolektiv, Slovenský biografický slovník, svazek III. K-L, Martin 1989, s. 354. Naopak jméno Eleonora uvádí ve svých pracích kežmarská historička a odbornice na osobnost Jakuba Kraye PhDr. Nora Baráthová. V Kežmarku pak Daniel působil jako učitel a farář. Podle pověsti synové popravených Daniel Lány a jeho švagr Jakub Kray ml. pomstili se na zrádných nepřátelích svých otců, z nichž podle pověsti jednoho koncem r. 1710 Jakub Kray ml. v souboji zabil. Lány mu dělal sekundanta, a tak museli oba uprchnout. Po nějaké době se však domů vrátili. Daniel Lány se stal v Kežmarku senátorem a Jakub Kray vstoupil do armády, dosáhl hodnosti kapitána a r. 1751 zastupoval Kežmarok na uherském stavovském sněmu.

    Potomci Krayů i Lány-Jacobyů žili i nadále v Kežmarku a stali se významnými občany. Syn Daniela Lányho a Rozálie/Eleonory roz. Krayové Pavel Lány-Jacoby (1725-1766) studoval na gymnáziu v Kežmarku a v letech 1749-53 medicínu na univerzitě v Jeně. R. 1753 se MUDr. Pavel Lány stal praktickým lékařem Kežmarku.

   Popraveným z r. 1709 postavilo město Kežmarok památný náhrobek, který tam stojí dodnes. Je umístěn hned na začátku cintorínu. Zděná krypta je novějšího původu a jsou tam vepsána jména Lány, Kray a Toperczer. V kryptě se nachází již jen dva náhrobní kameny s erby Martina Lányho a Jakuba Kraye. Kámen Topertzera se již pod tíhou času rozpadl.  

Fotografie Lányovského domu v Kežmarku:

Kežmarok 1890-1900, Lányovský dům se nachází vedle Městské radnice na Hlavním náměstí

Lányovský dům v Kežmarku 2004 - fotografie Bence Lányho-Jacoby z Budapešti