|
Vítejte na stránkách věnovaných historii Uherského
království a rodu Lány
www.uhersko.com
Všechna
práva vyhrazena ISSN 1802-0488
| |
Z ARCHIVU
POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
Napadnutí sekčního šéfa ministerstva spravedlnosti JUDr. Emila Pavla Lányho
komunistickým poslancem soudruhem Tyllem
Pro netrpělivého čtenáře jsem tučně zvýraznil zajímavé pasáže a mnohdy až
úsměvnou, leč také hrůzu nahánějící řeč komunistického poslance Tylla....
Poslanec Tyll se zde
rozhořčuje především nad zabavením článku určeného do tisku o tehdy sekčním
šéfovi ministerstva spravedlnosti
JUDr. Emilovi Pavlovi Lánym a jeho úřední mocí.
Dále o údajném potlačování práv dělníků a v řeči se přímo dotýká tehdejšího
problému stávky rosicko-oslavanských havířů a otázky právní definice politických
vězňů. Můžeme se zde zřetelně dočíst nemyslných argumentů komunistického
poslance o potlačování demokracie za tzv. První republiky i jeho hrůzné
propagandy komunismu a dnes až úsměvných, ovšem i hrůzu nahánějících slepých
ideálech komunistického Sovětského svazu. V neposlední řadě zde komunistický
poslanec vehementně bojuje za práva a důstojnost politických vězňů - jak
příznačné, že? "Přec v blízké budoucnosti jeho následovníci nebudou o těchto
právech chtít slyšet nic!...."
zdroj:
Společná
česko-slovenská digitální parlamentní knihovna
Národní
shromáždění republiky Československé
1929 - 1935
Poslanecká sněmovna
227. schůze,
středa 14. prosince 1932
1. Zpráva výborů
ústavně-právního, technicko-dopravního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk
sněm. 2049) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 882 a 912), kterým se zmocňuje
vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky
Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě (tisk 2095).
Dávám slovo prvému
zpravodaji - za výbor ústavně-právní - kterým je p. posl. dr Daněk.
Zpravodaj posl. dr
Daněk: Slavná sněmovno! Sněmovně byla předložena ..................... následují
řečníci Ing. Nečas a poslanec Teplanský..........
Přihlášeni jsou
řečníci na straně "proti" pp. posl. Tyll a Kubač.
Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. Tyllovi.
Posl. Tyll: Pánové, používám této tribuny, abych poodhalil clonu potlačovacího
aparátu v Československu tak, jak v pravém světle dnes vypadá, a abychom si
všimli těch věcí, které se odehrávají na Rosicku-Oslavansku, kde havíři tohoto
revíru bojují již pět týdnů svůj hrdinný boj za skývu chleba.
Je tomu 14 dní, co člen našeho posl. klubu soudr. Juran žádal zde v této
sněmovně, aby se dostavil člen vlády a podal zprávu o tom, co hodlá vláda
podniknouti ve stávce rosicko-oslavanských havířů. Žádal, aby vláda ihned
zasáhla a donutila těžaře k ústupu. Prohlásil, že dosud vláda zasahuje pouze
vysíláním četníků do stávkového území. Prohlásil dále: Ženete stávku v Rosicích
ke krveprolití. To bylo před 14 dny. Soc.-demokratičtí a nár. socialističtí
poslanci zamítli spolu s měšťáky naše návrhy, ukázali, že nechtějí se strany
vlády více než četnictvo, že by jim přišlo vhod nějaké to krveprolití, aby ve
svých plátcích pak mohli štváti proti stávce a komunistům. Mohou býti spokojeni.
Ve stávce v revíru rosicko-oslavanském došlo již ke krveprolití, jehož obětí se
stal soc. dem. dělník Vaněček. Okolnosti jeho smrti pobouřily všechen pracující
lid z celého revíru na nejvyšší míru. Jak došlo k jeho smrti? V pondělí o 9.
hod. byl zatčen četníky z Oslavan a dopraven na četnickou stanici do Oslavan, o
1/2 3. odpol. byl veden četnickou eskortou do Padochova, vesnice, kde se nalézá
několik stávkokazů. Prý ho tam četníci vedli ke konfrontaci se stávkokazy. Večer
o 1/2 6. byl nalezen za Padochovem v tratolišti krve se střelnou ranou ve hlavě
a ranami po celém těle. Hned po nálezu ujali se ho četníci a dopravili ho do
nemocnice v Ivančicích. Náš posl. Juran jel ihned do Ivančic, avšak nebyl vůbec
puštěn k Vaněčkovi. Bylo mu řečeno, že Vaněček je již mrtev a právě pitván.
Případ Vaněčkův připomíná americký způsob odstraňování vedoucích stávek.
Připomíná, neboť četnické vysvětlení, že jde asi o sebevraždu, je více než
průhledné a nejapné. Jsou svědci, kteří viděli zmučené tělo dělníka Vaněčka. Tak
se nemůže sám sebevrah zříditi. Byla-li to sebevražda, nemusil býti přece
odpírán posl. Juranovi přístup do nemocnice. My říkáme: ne sebevražda, nýbrž
zavádění způsobů amerického Ku-klux-klanu. Voláme nejen po nejpřísnějším
vyšetření celé věci, nýbrž též ke všemu dělnictvu, všem pracujícím lidem tohoto
státu, aby co nejrozhodněji protestovali, aby si nedali líbiti tento případ.
Stávkující v Rosicích nebudou smrtí Vaněčkovou odstrašeni od boje za chléb,
naopak provedou jej tím houževnatěji, odhodlaněji, za podpory všech pracujících
tohoto státu. Žádáme, aby se ihned do schůze sněmovny dostavil ministr Černý a
podal zprávu o zavraždění stávkujícího dělníka Vaněčka. Žádáme, aby se Černý
odpovídal. Bude-li však náš návrh zamítnut, bude to projev souhlasu vládních
stran se zločinem spáchaném na dělníku Vaněčkovi.
To jest jeden případ postupu potlačovacího aparátu vůči dělnické třídě,
stávkujícím dělníkům rosicko-oslavanského revíru. Mám zde další řadu případů, o
kterých se zmíním. Chci uvésti ještě jeden případ, čeho je schopen potlačovací
aparát Československa.
K diskusi o rozpočtu vyšel v "Právu lidu" dne 29. listopadu t. r. článek o
zlovůli a všemohoucnosti byrokratů v republice. "Právo lidu" jest ústředním
orgánem strany soc. demokratické, za kterou ve vládě sedí mezi jinými též dr
Meissner jako ministr spravedlnosti. Chci poukázati na zlovůli byrokratů
tohoto ministerstva. Ovšem oni mohou býti zlovolní a všemohoucí jen ve službách
pro kapitalismus a ve službách měšťácké reakce. Za to požívají imunity, sice
nepodložené žádným zákonem, ale za to větší, nežli měli členové býv.
panovnického rodu v Rakousko-Uhersku. Jedním z těchto případů je
sekční šéf dr Lány
Meissnerova ministerstva.
Nechci zde nyní mluviti o jeho osobních zásazích do politických procesů, ani o
tom, proč má zvláštní telefonní linku na Pankrác, poněvadž to bude
předmětem zvláštních interpelací. Zatím jde o věc jinou, neméně
charakteristickou. "Rudý večerník" počal dnem 13. prosince t. r. uveřejňovati
kritiku činnosti demokratického
úřadníka Lányho,
při čemž se uvaroval všeho, co by censura mohla podle své dosavadní prakse
zabaviti, ale marně. Ve včerejším "Rudém večerníku" byl téměř celý článek o
činnosti pana Lányho
zabaven. Přečtu článek celý, aby sněmovna viděla, co a v jaké souvislosti
bylo zabaveno: "Co císař dal, v republice pan
Lány
nenalezl."
Těžko hledati přiléhavý výraz v lidské řeči pro ty, kteří píší neustále, že
komunističtí předáci nechávají za sebe zavírati jiné svedené proletáře. Evžen
Klinger, redaktor "Rudého práva", odbyl si v těchto dnech 14měsíční trest vězení
a čeká ho ještě dalších 8 měsíců. Na Pankráci sedí redaktor Laco Novomestský, v
Ostravě šéfredaktor "Rudého práva" Guttmann. Zanedlouho nastupují tresty
redaktoři Novotný a Krejčí. Redaktor Fučík musil ve 30letém věku nastoupiti 2
léta vojenské služby a po skončení má ho čekati četník, aby ho odvedl do
kriminálu. Býv. šéfredaktor Urx musil utéci do ciziny, poněvadž trpěl silnou
tuberkulosou a měl nastoupiti 18 měsíců vězení. Redaktor "Dělnické rovnosti"
Píšek seděl letos půl roku a již má další žaloby na krku. Redaktor Moškovič byl
právě zavřen na 14 měsíců. Redaktoři německých komunistických listů Apelt,
Grünwald se střídají ve vězení. A což komunističtí poslanci Harus, Major,
Stránský, Haiblick, Lokota, Stern! Předseda strany senátor Haken je vydán pro
velezradu, poněvadž se hlásí ke III. Internacionále. Vydání dalších
komunistických poslanců Gottwalda, Hrušky, Čižinské a Zápotockého pro velezradu
je zatím odloženo pro odpor dělníků, též socialistických stran. Komunistický
předák, známý legionář Vodička, odseděl si již 4 roky vězení. Před týdnem
nastoupil na Pankráci dalších 6 měsíců trestu. To není přesný výpočet, nýbrž jen
namátkou vyjmenované případy.
Copak je proti tomu persekuce soc. demokracie v době Bismarcka anebo hrozně
líčená tyranie rakouských katanů nad českými omladináři! Nehledě k počtu
vězněných a výši trestu, měli tehdy vězňové politická práva. Měli je i v
době generálské diktatury za světové války, měli je vězňové carských katů v
Rusku. Těchto práv v československé demokracii za soc.-demokratického
ministra spravedlnosti a úřadování
českého bratra Lányho
v podstatě není.
Bývalý anarchista a český bratr
Lány
vysvětlil také v "Přítomnosti" ze dne 16. února 1928, proč těch práv v
Československu není. A říká: "V Rakousku si to mohl dovoliti císař, jehož
nařízení měla za jistých předpokladů moc zákona, že nejvyšším rozhodnutím ze dne
28. října - jak symbolické - 1849 ráčil schválit nařízení o právech politických
vězňů."
Ale v republice přece, dokazuje pan
Lány,
nemohou platit císařská nařízení - ovšem když se jedná o potrestání dělníků,
pořádajících sbírky na stávkující kamarády, platí třeba císařské nařízení z r.
1781 - v republice platí zákon. "A nemáme zákona, jenž by definoval pojem
politického deliktu."
Krásně dovede pan
Lány vysvětlovat právnicky.
Avšak podle čeho byla tedy udělána smlouva mezi vládou Československa a
Jugoslavií o nevydávání politických vězňů? Jak možno dělat takovou smlouvu, když
zákonně neznáme žádných politických deliktů? Běda vám, zákonníci a fariseové,
křičí evangelisté ve svých kapitolách, jak
českému bratru Lánymu
bude asi známo, neboť celá věc vypadá takto:
Když vysloveně politický vězeň -
ovšem dělnický, komunistický - žádá o politická práva, řeknou mu soudcové, že to
může udělati pouze ministerstvo spravedlnosti nařízením, načež pan sekční šéf
Lány
prohlásí, že ve věci musí býti postupováno podle zákona, a poněvadž zákon
definice politického deliktu nezná, práv politických vězňů není. O tolik je
demokracie přísnější, že císař pán není, a tudíž nejvyšším rozhodnutím neráčí
schválit. Co monarchie dne 28. října 1849 přiznala rebelům, to zaniklo
svobodou dne 28. října 1918, čemuž napomáhá mistrnou rukou soc. demokrat a český
bratr.
Pokoj prachu předků jeho, a končíme tuto kapitolu evangelistou Lukášem,
kapitola XI., verš 46. Kdyby pan
Lány
chtěl, vyloží mu tento verš prof. Hromádka. On byl výborným učitelem
náboženství."
Mohl by mně pan Lány
anebo snad jeho politický šéf dr Meissner zde na tomto místě říci, podle kterého
zákona a jakých paragrafů bylo zabaveno konstatování fakta, že i za generálské
diktatury ve světové válce existovala v Rakousku práva politických vězňů? Je to
snad zabaveno proto, že jde o nepravdivé tvrzení? Nechť si páni přečtou paměti
Rašína a Machara, aby viděli, že jde o pravdivé tvrzení. Mohou mně říci oba páni
měšťácké spravedlnosti, podle jakých zákonů a kterých paragrafů jest zabaveno
pouhé konstatování fakta, že pan
Lány
v "Přítomnosti" ze dne 16. února 1928 tvrdil: "Nemáme zákona, jenž by definoval
pojem politického deliktu, ale vláda republiky uzavírá smlouvy s jinými státy o
politických delikventech."? Podle jakého zákona postupoval úředník při
zabavování těchto obecně známých faktů? Či to snad konfiskoval podle programu
strany soc. demokratické? Pan úředník zabavil bez ohledu na zákon a paragrafy
jen proto, že tisk se odvážil psáti v demokratickém státě o nadřízeném pana
úředníka, o jeho
demokratické milosti, sekčním šéfovi Lánym.
To bylo pro censora
směrodatné ke konfiskaci článku. Stejně tak postupuje censura, kdykoliv učiní
dělnický tisk jakoukoliv kritickou zmínku o soc. demokratickém ministrovi
Meissnerovi. Každého ministra v Československé republice lze aspoň někdy
částečně kritisovati, jen soc. dem. ministra spravedlnosti nikoliv. Ten je tabu.
Ani císař pán v bývalé monarchii nebyl tak nedotknutelný jako soudruh ministr
Meissner. Kde jsou jaké zákony o nedotknutelnosti jeho demokratické výsosti
soudr. Meissnera? (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)
Není takových zákonů, je to pouze byrokratická zvůle, chránící politického
šéfa měšťácké nespravedlnosti. Co tvoří obsah článků
o Lánym?
Proč jsou psány? Jde o práva politických vězňů, vybojovaná proletariátem již v
Rakousku a zrušená socialistickými ministry a jejich českobratrskými sekčními
šéfy v Československu. A
proto je psán i tento další článek: "Nikdo neví, zda ho ta oprátka nečeká".
A pokud se Lányho týče,
končíme evangelistou Lukášem, kap. XI., verš 47: "Běda vám, protože vzděláváte
hroby proroků, kteréž otcové vaši zabili."
Hlavní a nejdůležitější, co tvoří práva politických vězňů, je možnost míti
papír, péro, inkoust, knihy. Možnost číst a vzdělávat se, o to především jde. V
SSSR jsou také političtí vězňové. V Sovětském svazu není práv politických vězňů,
není rozdílu mezi obyčejnými a politickými vězni. Není a nepotřebuje být,
poněvadž psací náčiní, knihy, možnost vzdělání patří k prvním a nejzákladnějším
právům všech sovětských vězňů. O nic se nestará sovětská vězeňská správa tak
důkladně jako právě o to, aby čas trávený ve vězení byl zužitkován k většímu
vzdělání každého vězně podle jeho vloh a schopností. Nejenom to: V jednom z
nejhorších protisovětských hanopisů 21 dopisů Stalinovi čteme, že sovětští
vězňové jsou nuceni pracovati na svobodě, každý ve svém oboru, ale za poloviční
plat. Tedy celý trest jest jen ve snížení platu na polovic. Víme, že i takoví
záškodníci, jako Ramzin a společníci, odbývají si své tresty jako inženýři
přidělení na různé práce.
Ovšem, nic
podobného nelze žádati zde, kde orgány měšťácké spravedlnosti jsou soc. dem.
předáci a čelní čeští bratři. Od nich nelze nic žádati. Za práva politických
vězňů musí bojovati všichni proletáři, všichni čestní, pracující lidé, všichni,
kdož nejsou kapitalisty ani příživníky kapitalistických zisků.
Ani carské Rusko nebylo tak barbarské, aby politickým provinilcům odpíralo právo
číst a psát. Císař rakouský ještě před persekucí Havlíčka a českého
maloměšťáctva ráčil toto právo schváliti, jen
český bratr Lány,
sekční šéf soc. dem. ministra Meissnera, neráčí viděti toto právo zákonné.
Proto musejí všichni dělníci na všech schůzích reklamovati toto právo, které za
císaře pána bylo a v republice není, a hlavně dělníci organisací
socialistických, neboť žádný z nich neví ani dne ani hodiny, kdy on sám může se
státi politickým provinilcem. Na všech schůzích, ve všech závodech musejí říci k
věci jasně a nesmlouvavě své stanovisko všichni intelektuálové, pokud nejsou v
žoldu kapitalismu, pokud nejsou v mladém radikalismu čekateli hofrátství. Nutno
organisovati a rozvinouti akci za práva politických vězňů, vytvořit orgány této
akce a jíti všude do všech organisací, do všech vrstev.
Pan Lány
ovšem nebude souhlasiti. Proto, abychom zůstali při jeho osobě věrni
českobratrské linii náboženské, končíme evangelistou Lukášem, kap. XI, verš 47.
Ať si ho dá pan sekční šéf řádně vyložiti. Až bude někdy státi u hranice Jana
Husa anebo dokonce mluviti, nechť nezapomíná, při rotě mnichů líné, na tento
verš, neboť jeho otcové byli proroky, ale to nejsou jeho otcové. Kdo máš oči k
vidění, viz, kdo uši k slyšení, slyš, jak praví evangelista na jiném místě.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kubač.......................
Místopředseda Stivín (zvoní): Zpravodaj výboru rozpočtového pan posl. Teplanský
se vzdal slova.
Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.
Sděluji, že z důvodů formálních, aby mohly býti přikázány výborům vládní návrhy
dnes tiskem rozdané, jest potřebí konati dnes ještě jednu schůzi.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes za 5
minut, t. j. v 5 hod. 35 min. odpol. s
pořadem:
Nevyřízené odstavce pořadu 227. schůze.
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 5
hod. 30 min. odpol.)
|
